Konkurence vs. Kooperace

Nedávno jsem uběhl 5 km za 23 minut a 52 vteřin. Nikdy jsem neběžel tak rychle více než pár set metrů. Do té doby jsem nikdy neuběhl 5 km za méně než 25 minut.

Proč jsem to udělal? Moje žena mě ohromila výsledky jejích kolegů z práce, když minulý večer uběhli štafetový půlmaraton v časech 18, 20 a 22 minut za 5 km. Pro mě to je sci-fi, raketa, nepředstavitelný výkon!

Tak jsem si řekl, že to zkusím taky. Ne snad, abych se předváděl nebo ukázal, že jsem lepší. Ale abych pocítil, jaké to je a ověřil si, zda jsem schopný sám sebe překonat.

Zatímco jsem těch 5 km běžel, tep na maximum, vzpomněl jsem si na průlomovou knihu W. Timothy Gallweye Vnitřní hra tenisu. Snažil jsem se zklidnit svého Prvního Já a čerpat ze svého Druhého Já: uvolnil jsem svá ramena, soustředil jsem se na dýchání a prostě jsem to spustil. Fungovalo to!

Také jsem si vzpomněl na Gallweyové postřehy o Konkurenci proti Kooperaci a sice, že Konkurence a Kooperace jsou doopravdy vzájemně kompatibilní a mohou fungovat jako spojenci. Cíl není porazit oponenta, cíl je překonat překážku, kterou oponent představuje. Oponent se stává spojencem: čím větší překážku představuje, tím lepší musíte být, abyste ji zdolali.

A uvědomil jsem si, že se nesnažím porovnávat se s kolegy mé ženy nebo dokázat, že jsem lepší. Snažil se pouze překonat úctyhodnou výzvu, kterou jejich úžasné výkony představovaly. Ani jsem se k nim nepřibližoval, ale dosáhl jsem lepšího času na 5 km než jsem si kdy předtím dokázal představit.

A pocit to byl báječný!

Let me know what you think!